|
Asi po dvou měsících jsme se s rodiči přestěhovali do Hartmanic. Hartmanická škola byla tehdy v porovnání se soběšickou dvoutřídkou obrovská, některé ročníky měly dokonce více tříd. Vzpomínám si, jak nás paní
učitelka první den po vyučování odvedla do školní družiny a já se radovala, že zapomněla na oběd. Jaké však bylo moje zklamání, když nás paní družinářka po nějaké době do školní kuchyně dovedla a na oběd jsme
měli čočku, kterou jsem tehdy nenáviděla, asi kvůli té čočce si na tento den pamatuji. Paní učitelka Zdeňka Pohanková, která naši třídu od prvé do páté třídy učila, byla přísná, ale spravedlivá a hodně nás toho
naučila.
Do školy jsem chodila ráda, učila jsem se dobře, mívala jsem samé jedničky, snad asi jednou či dvakrát jsem měla dvojku ze zpěvu a kreslení. Stejně tak ráda jsem měla, ale prázdniny, zejména ty u babičky a u dědy.
Snad nejvíc jsem se těšila do školy v roce 1968. Bylo to tehdy po invazi „přátelských armád“ do ČR. Hartmanicemi tehdy projížděly a burácely ruské tanky a vůbec jsme nevěděli, jestli bude 1. září škola otevřená a
co vůbec se bude dít. Strašně jsem se tehdy těch vojáků bála a moc jsem se těšila na kamarádky a školu.
Od šesté třídy jsem začala navštěvovat školu v Sušici, kam jsme se s rodiči přestěhovali. Dnešní školu T.G.M., tu krásnou školu ve třetí čtvrti města. Chodila jsem čtyři roky do „céčka“. Naše třída byla tvořena
dětmi z okolních vesnic a přistěhovalci, mezi které jsem patřila i já. Průměr známek v naší, tehdy šesté třídě, nebyl valný a tak pro jeho zlepšení k nám byly přeloženy čtyři premiantky ze sousedního „béčka“. Přišly,
stály před katedrou a všechny bulely, žádná k nám nechtěla. Záhy však děvčata zjistila, jaká jsme dobrá parta. Podnikali jsme spoustu akci. Vzpomínám, jak jsme například chodili sto jarních kilometrů, pořádali
školní besídky a naše školní výlety nám okolní třídy mohly jen závidět.
K mým oblíbeným předmětům patřil na základní škole český jazyk, zeměpis a zejména dějepis. Dnes s kamarádkou pravidelně organizujeme školní srazy naší bývalé 9. C a rádi vzpomínáme na školní léta.
Když dnes chodím 1. září školní rok zahajovat (letos to bude Střední odborná škola v Sušici) a účastním se slavnostních ceremonií s nostalgií vzpomínám na svá školní léta a trochu těm mladým závidím. Ale zase ne
tak moc. Každá doba přináší svá pozitiva i negativa a já přeji všem žákům i studentům, aby ten letošní rok jim přinesl samé úspěchy a samá pozitiva.
|
